No nekupte to

pátek 27. listopad 2009 16:52

Sto třicet až sto padesát korun není tak moc. V Praze je to reálně pět piv. Ty si odpustíte buď jeden večer, nebo po cestě z práce, a v měsíci se to vůbec ztratí. Zato zisk je nevyčíslitelný.

Alespoň to byla zřejmě představa pražského magistrátu. Někde se však vloudila chybička a 90% ze 400 tisíc Pražanů , kteří si kartu museli pořídit, ji dostalo zadarmo. Netuším, kolik Pražanů má tramvajenku (odhadl bych to na polovinu celkového počtu obyvatel), ale měli bychom uvažovat i dojíždějící, takže buďme optimisté, a předpokládejme, že celkový počet držitelů bude jednou cca 1 milion. To máme tržby bratru (1 milion - 360 tisíc [90 % současných držitelů, kteří kartu neplatili]) * 150 = 96 milionů. Trochu málo oproti nákladům 888 milionů, není-liž pravda? Ale zcela jistě dost, aby místo jednoho nas..ranýho Chalupníčka tady vzniklo 600 tisíc nas..raných nových držitelů. Protože nikdo se jich nebude ptát, jestli tu kartu chtějí, ale stejně jako mně dopravní podnik jednoho dne prostě nařídí jako povinnost tu kartu vlastnit.

To je hodně voličů. Pavel Bém proto tento audit zpochybňuje, vezměme tedy za základ číslo, které s nevěřícným kroucením hlavou uvádí dodavatel firma Hauguess. Oni přeci utržili jen 246 milionů bez DPH. Ještě pořád jsou ale tržby vůči tomuto číslu málo. Ale na zhruba 10 milionů obyvatel České republiky jsou tyto přiznané náklady rovny jednomu pivu, které každý byť kojenec zaplatí komusi, kdo nesedí ani u jeho stolu, ale dokonce ani v jeho hospodě.

Jedno pivo, co je to jedno pivo? Co je to jedno zbytečně vylitý pivo? Nic. Ale jeden prázdný půllitr vedle jiného prázdného půllitru a vedle dalšího napůl vypitého či nedočepovaného a máme z toho skoro prázdný sud, který se na nás valí v podobě státního bankrotu. Rozčilujeme se nad tím, jestli je či není správná koncepce sociálního státu, ale nechává nás klidným, že v našem konceptu sociálního státu to taky znamená, že každý přispějeme jedním pivem do miliardového zisku firmy, jejíž představitelé nevzbuzovali zrovna důvěru už za totáče. A takových  příjemců sociálního příspěvku naruby jsou tisíce, ať je jejich minulost a současné politické smýšlení jakékoli.

Zdá se, že státní bankrot patří do podobných bájí, jako je globální oteplování. Podle gusta tomu někdo věří a někdo ne, a někdo se tedy bojí a jiný ne. Já jsem byl stár mínus jeden rok, kdy naposled zažila tato republika státní bankrot (míním tím měnovou reformu v roce 1953), nemohu tedy z toho vydat počet. Ale doma se na to vzpomínalo dost často (v tom roce ovšem taky znárodnili dědečkovi krám, takže bylo na co vzpomínat). Dokonce (s hořkostí, že on jako aparátčík to nevěděl) na to vzpomíná i Lubomír Štrougal. Jestli se nebojíte, jděte jako on prodat motorku a za její půlku si kupte 10 knedlíků s rajskou omáčkou bez masa. Pak vás na to pivo přejde chuť.

 

 

 


Aleš Chalupníček

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Aleš Chalupníček

Aleš Chalupníček

Autor, který si sám dopředu stanoví, o čem bude psát, většinou s hrůzou zjistí, že nemá psát o čem. Jediná možnost, jak zjistit, že mám o čem psát, je to zkusit a čtenář může zkusit si to přečíst

Programátor - analytik a samozvaný filozof

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy